|
|
|
|
|
|
|
© Leixner František 29 června 2014 |
Navigace:
Je mojí první divadelní hrou, kterou jsem kdy napsal. Jedná se o černou komedii ze současnosti.
Děj prvního aktu se odehrává na autobusovém nádraží. V hale nádraží se postupně setkává několik lidí a dávají se spolu do řeči, a nebo také ne. Jde o mladou maminku s nemluvnětem v kočárku. Pár středního věku, kde manželka, semetrika, vede neustálý dialog sama se sebou, prokládaný pokřikováním na manžela. Manžel naopak, takzvaně pod pantoflem, pouze mlčí.
Postupně přibývá kriminálník. Nejde ovšem o nějakého brutálního vraha, ale o zlodějíčka s poněkud jednodušším myšlením. Tedy spíš směšnou postavičku.
Na scéně se objevuje rovněž mladý gay, který v příchozím knězi rozpoznává faráře, kterému v dětství, v kostele kde sloužil, dělal ministranta, a nezvedený kněz ho zneužíval.
Dalšími postavami jsou teenager se skateboardem a opilý řidič autobusu.
Na scéně dochází ke směšným, ale také smutným situacím, tak jak už to v životě chodí.
Po krátké mezihře, kdy se na scéně objevuje další postava - smrt, začíná druhý akt, který se odehrává v jakémsi meziprostoru mezi životem a smrtí. Zde čekají jíž zmínění lidé na to, až si je smrt odvede a pokračují ve svých hovorech, honičkách, do kterých je vtažena i sama smrt, a také v bědování nad svými životy.
Děj prvního aktu se odehrává na autobusovém nádraží. V hale nádraží se postupně setkává několik lidí a dávají se spolu do řeči, a nebo také ne. Jde o mladou maminku s nemluvnětem v kočárku. Pár středního věku, kde manželka, semetrika, vede neustálý dialog sama se sebou, prokládaný pokřikováním na manžela. Manžel naopak, takzvaně pod pantoflem, pouze mlčí.
Postupně přibývá kriminálník. Nejde ovšem o nějakého brutálního vraha, ale o zlodějíčka s poněkud jednodušším myšlením. Tedy spíš směšnou postavičku.
Na scéně se objevuje rovněž mladý gay, který v příchozím knězi rozpoznává faráře, kterému v dětství, v kostele kde sloužil, dělal ministranta, a nezvedený kněz ho zneužíval.
Dalšími postavami jsou teenager se skateboardem a opilý řidič autobusu.
Na scéně dochází ke směšným, ale také smutným situacím, tak jak už to v životě chodí.
Po krátké mezihře, kdy se na scéně objevuje další postava - smrt, začíná druhý akt, který se odehrává v jakémsi meziprostoru mezi životem a smrtí. Zde čekají jíž zmínění lidé na to, až si je smrt odvede a pokračují ve svých hovorech, honičkách, do kterých je vtažena i sama smrt, a také v bědování nad svými životy.
18.listopad aneb Jak zbytečné je, dělat revoluci
18. listopad aneb Jak zbytečné je, dělat revoluci, je mojí třetí divadelní hrou. 18. listopad jsem ji nazval proto, že nejde o retrospektivu listopadových událostí, ale doby po nich.
Děj se odehrává v hospodě a snažil jsem se ukázat, na malém vzorku lidí, jakým způsobem, Sametová revoluce ovlivnila naše životy. Někdo měnil postupem času názory. Někdo, jak se říká „kabát“. Ale jsou tací, co se prakticky nezměnili. Ale životy všech jsou dnes jiné, než by byly, nebýt revoluce. A proto také životy štamgastů hospody se ubírají různými cestičkami.
Takže například zarputilý komunista Jakub, se nakonec projeví jako férový chlap. Zatím co Lenoch Tonda, zůstane lenochem. A pan profesor umírá zklamaný polistopadovým děním. Každý si hledal své místo v nové době, ne všichni ho však našli.
Jejich přátelství ale, i přes rozdílnost názorů, zájmů a také vzájemných rozmíšek, zůstává stálé.
18. listopad aneb Jak zbytečné je, dělat revoluci, je mojí třetí divadelní hrou. 18. listopad jsem ji nazval proto, že nejde o retrospektivu listopadových událostí, ale doby po nich.
Děj se odehrává v hospodě a snažil jsem se ukázat, na malém vzorku lidí, jakým způsobem, Sametová revoluce ovlivnila naše životy. Někdo měnil postupem času názory. Někdo, jak se říká „kabát“. Ale jsou tací, co se prakticky nezměnili. Ale životy všech jsou dnes jiné, než by byly, nebýt revoluce. A proto také životy štamgastů hospody se ubírají různými cestičkami.
Takže například zarputilý komunista Jakub, se nakonec projeví jako férový chlap. Zatím co Lenoch Tonda, zůstane lenochem. A pan profesor umírá zklamaný polistopadovým děním. Každý si hledal své místo v nové době, ne všichni ho však našli.
Jejich přátelství ale, i přes rozdílnost názorů, zájmů a také vzájemných rozmíšek, zůstává stálé.